Poté, co Titán Prométheus ukradl z Olympu oheň bohů a daroval jej lidstvu, rozhodl se Zeus, nejvyšší bůh, že se pomstí na lidstvu samotném. Seslal na lidskou rasu všemožné pohromy, jež vyvrcholily potopou světa. Ačkoli byla potopa pro lidstvo velkou ranou, Zeus se stále necítil ve své zlobě uspokojen. Nařídil proto božskému kováři Héfaistovi, aby zhotovil z hlíny a vody krásnou dívku. Když se tak stalo, vdechl jí život a obdařil ji líbezným lidským hlasem a krásou tak nevídanou, že se vyrovnala i nejkrásnějším bohyním. Nato požádal všechny bohy, aby ji bohatě obdarovali, a oni tak učinili. Panna dostala jméno Pandóra neboli "Vším obdařená". Hermés naplnil její srdce proradností a na rty jí vložil lež, Afrodité jí vdechla milostnou touhu a Athéna ji naučila ženským pracím. Pak Zeus přikázal Hermovi, aby ji se všemi dary, uzavřenými do pevné skříňky, odvedl na svět k Prométheovu bratru Epimétheovi. Avšak Prométheus svého bratra varoval, aby od Dia žádné dary nepřijímal. Epimétheus, jehož jméno znamená "Moudrost, jež přichází pozdě", neposlechl a vzal si Pandóru za ženu.
Přesto Prométheus, ještě než byl přikován ke skále kavkazských hor, stačil dát svému bratru výstrahu, aby skříňku neotvíral. Epimétheus Pandóře přikázal, že tajemnou skříňku nesmí za žádných okolností otevřít a připojil několik děsivých hrozeb. Avšak Héfaistos obdařil Pandóru nejen krásou a půvabem, ale ve stejné míře i bláhovostí, povrchností a škodolibostí. Proto, jakmile Epimétheus odešel, skříňku okamžitě otevřela (ať už to tedy bylo z její vlastní zvědavosti nebo ji to možná přikázal sám Epimétheus, stalo se). Diův záměr se uskutečnil. Neboť v tu chvíli z truhlice uniklo Stáří, Práce, Nemoc, Šílenství, Neřesti a Vášeň, a nakazilo celé lidstvo, které do té doby žilo šťastným životem a neznalo zlo. I když Pandóra víko rychle zavřela, bylo pozdě. Ve skříňce zbylo jen to, co bědy a utrpení zatlačily na samé dno: Naděje.
Pandóra představuje praobraz lidské duše, jež přes všechna zklamání, krize a ztráty, stále věří ve vyšší smysl všeho dění i v lepší budoucnost, která se zrodí z bolestné minulosti. Ztělesňuje však i víru. Vždyť naděje září jen křehkým světlem, jehož třpyt víru posiluje, avšak zdaleka ještě nezahání temnotu. Naděje bývá ztvárňována jako žena, neboť jejím prostřednictvím se projevuje intuice - iracionální aspekt lidské duše. Avšak Naděje neumí zahnat všechny bědy, ani zrušit trest, který na lidstvo seslal Zeus. Její síla je v tom, že záhadně naplňuje lidskou duši vírou, a proto nejsou Pandóřin oči upřeny na bídu, kterou vyvolala, ale upírají se k mlhavé, iracionální a nevysvětlitelné důvěře, ba přesvěčení, že brzy se mraky roztrhnou a zalijí ji paprsky slunce.
Pandóra byla matkou Pyrrhy, která později s manželem Deukaliónem založila po potopě nový lidský rod. Pojem "Pandořina skříňka" zůstává symbolem zhoubného daru a uvolněného zla. Setkat jsme se s ní mohli ve filmu Tomb Raider 2 ve kterém ji Lara na konci zničila.
Zdroj: Wikipedie, kniha Všechno o 12 znameních - Irmik - Nekopírovat!
Žádné komentáře:
Okomentovat