Kdo to vlastně byl ten Alexandr a proč by měl být tak veliký, jak se o něm píše a vypráví? Pojďme nahlédnout do jeho života, bitev a života jeho rodičů.
Ačkoliv jsou Makedonci Řekové vzdělanější Athéňané a Thébané je považují za podřadný národ. Alexandrovi Makedonskému (356-323 př.n.l.) se ale během necelých dvanácti let podaří to, co nikomu před ním: bez většího odporu původních obyvatel dokáže původně dobyvatelská nepříliš početná vrstva řeckých vojáků a vystěhovalců ovládat obrovská území Středního východu. Do měst, která tam založí, se přesouvá vývoj řecké kultury. A ta tu zůstane živá víc něž dalších 1000 let-právě díky těmto základům se o mnoho staletí později po zhroucení Západořímské říše postupně změní říše Východořímská opět ve výsostně řecké kulturní území - v říši byzantskou. Alexandr Veliký je snad nejlepším příkladem jednotlivce v dějinách, který dokáže podstatně změnit běh světa. Při jeho hledání "konce světa" sleduje nejmodernější zeměpisné poznatky a snaží se je doplnit. Jeho vítězná tažení spočívají na systematické a profesionální vojenské přípravě.
Olympias (Polyxena)Narodila se jako dcera épeirského krále Neoptolema, který odvozoval svůj původ z rodu Aiakovců, z něhož pocházel mimo jiné i mytický hrdina trojské války Achilleus. Po otcově smrti se její bratr Alexandr I. Épeirský a strých Arymbás dohodli s makedonským králem Filipem II. na spojenectví a toto ujednání stvrdili zasnoubením Olympiady a Filipa. Filip ji poznal na řeckém ostrově Samothraké, kde byli společně zasvěcováni do mystérií boha Dionýsa, a roku 359 př.n.l. si ji vzal za ženu. Olympias se stala v pořadí jeho čtvrtou manželkou. U makedonské šlechty byla pro svůj původ a povahu velmi neoblíbená. Dva roky po svatbě se rozhodla vrátit do Épeiru, kde si našla milence. Pod tlakem strýce a krále Épeiru Arymba se ale opět vrátila do hlavního města Makedonie Pelly a brzy otěhotněla. 20. července 356 př.n.l. porodila syna Alexandra. Manželství s Filipem však nebylo příliš šťastné a postupně se z něj stala nekonečná řada roztržek a střetů. K tomuto vývoji přispěl i fakt, že se Filip oženil s Eurydiké Kleopatrou, která patřila k jednomu z nejpřednějších makedonských rodů. Bylo jasné, že ona se stane novou makedonskou královnou a Olympias bude zapuzena. Pokud by se Kleopatře narodil syn, nástupnická práva Alexandra by byla ohrožena. Po smrti Alexandra Velikého se vrátila do Épeiru. Byla plná nenávisti a mstila se. Jejím úhlavním nepřítelem se stal Kassandros, pozdější král Makedonie, který doprovázel Alexandra Velikého na jeho tažení proti Peršanům. Kassandros byl obviňován, že Alexandra otrávil. Olympias postupně vyvražďovala jeho spojence. |  Olympias  Olympias  Smrt Olympiady  Kassandros |
Filip II. MakedonskýFilip II. vládl v letech 359 až 336 př.n.l.. Vojenskými reformami a zahraničněpolitickými úspěchy během své vlády položil základy pozdějším velkolepým úspěchům Alexandra ve válce proti Peršanům na východě. Filip měl mít celkem sedm manželek. Nejvýznamnější byla čtvrtá z nich molosská princezna Polyxena, známá jako Olympias, která byla matkou Alexandra Velikého a sedmá Kleopatra, která jediná byla makedonského původu. Filipovy svatby byly součástí jeho spojenecké politiky. Spojení jednotlivých královských rodů prostřednictvím manželství bylo výhodné. Pokud je známo, měl Filip se svými sedmi ženami celkem pět dětí, z toho tři dcery a dva syny: Alexandra a Arrhidaia, který byl ale slabomyslný. Filipovy vztahy k Alexandrovi byly často napjaté. Filip chtěl patrně zamezit tomu, aby Olympias měla příliš velký vliv na jejich syna. Na druhou stranu také Filipovo chování bylo rozpolcené. Od svého syna očekával bezvýhradnou loajalitu, ačkoliv Alexandrovo postavení jako následníka trůnu nebylo zcela jisté. Olympias navíc neměla žádnou zvláštní pozici mezi četnými Filipovými manželkami a její vliv spočíval jen v tom, že byla matkou pravděpodobného příštího makedonského krále. Ostatní Filipovi potomci, především Alexandrův poloviční bratr Arrhidaios představoval hrozbu pro Alexandrův nárok na trůn. Na vzájemnou nevraživost mezi oběma bratry poukazuje tzv. Pixodarova aféra, v jejíž souvislosti bylo mnoho Alexandrových přátel posláno do vyhnanství. V roce 337 př. n. l. se Filip oženil s Kleopatrou, která byla neteří makedonského šlechtice Attala. Při oslavě pak Attalos urazil Alexandra, když ho nepřímo označil za bastarda a zpochybnil tak jeho následnictví. Po této roztržce, ve které se dokonce sám Filip postavil na Attalovu stranu, odešel také Alexandr společně se svou matkou do exilu v Epeiru a v Ilýrii. O půl roku později se sice vrátil zpět do Pelly, napětí mezi otcem a synem však přetrvávalo. I přes tyto vzájemné rozpory byl v boji nebo při správě země Alexandr svému otci vždy nápomocný. Filip ho dokonce určil za velitele jízdy pro plánované tažení proti Peršanům. | Filip II.   |
Nejlepší učitel - filozof AristotelesOtec Filip II. vybírá Alexandrovi ze všech intelektuálů uznávané Akademie v Athénách právě Aristotela (384-322 př.n.l.), žáka neméně významného filozofa Platóna. Velmi slušně mu zaplatí za to, aby Alexandra společně s jeho přáteli vyučoval v odloučení na venkově ve svatyni nymf nedaleko města Mieza. Aristoteles vyučuje Alexandra od jeho 13 let celé čtyři roky. Hlavními předměty jsou historie, filozofie, politika, zeměpis, botanika, zoologie a medicína. Alexandr také získává velmi dobré vzdělání v řecké literatuře. Obzvlášť si oblíbí Homérovy Iliady do kterých se přímo vžívá. Alexandr se začíná ztotožňovat s polobohy a bohy. A je přesvědčen, že je spojen ze strany matky Olympiady s Achillem (viz. výše v textu o Olympias) a z otcovy dokonce se synem samotného Dia, velkým Heraklem. V dospělosti napodobuje jejich boje, chce překonat jejich činy. Aristoteles naučí svého žáka zajímat se o vzdálené kraje. Při pozdějších taženích projevuje Alexandr nejen vojenský, ale přímo vědecký zájem o daléké země. Zabývá se geografií a bývalému učiteli dokonce posílá z východních zemí různé druhy rostlin a zvířat, což mimochodem pro změnu prospěje Aristotelovi - jeho znalosti se stále prohlubují a nebudou mít ani později v historii obdoby. |  Achilles   |
 Aristoteles | Kůň BukefalosBukefalos je ohnivý, temperamentní, speciálně vycvičený, válečný kůň, kterého nabízejí za vysokou cenu králi Filipovi. Ale zvíře na sebe nenechá nikoho nasednout, a tak nemá žádnou cenu. Dvanáctiletý Alexandr trvá na tom, že tak báječný kůň nesmí stát jen ve stáji, a tak ho otec vyzývá, ať ho zkusí zvládnout lépe než starší muži. Vsadí se spolu, že otec Alexandrovi koně koupí, když se mu na něj podaří nasednout. Když ne, zaplatí za něj chlapec sám. Kůň začíná chlapci důvěřovat, hned jak ucítí jeho ruce. Alexandr na něj vyskočí a podniká s ním triumfální vyjížďku. Otec je na syna velmi hrdý a podle úmluvy mu koně koupí. Legenda praví, že si Alexandr všimne, že se kůň bojí vlastního stínu. Otočí ho tedy směrem ke slunci a má vyhráno. Otec prý nadšeně vykřikne: "Můj chlapče, ty máš takové ambice, že si musíš vybrat hodně velké království! Makedonie je pro tebe malá." Bukefalos údajně na sebe nenechal nikdy v životě nasednout nikoho jiného! Později se Alexandr s Bukefalem často vrhá do předních linií bojů. I proto mu jeho vojáci dlouho projevují loajalitu. |
Vražda, Alexandr se ujme otcova trůnuPředtím než se však Filip mohl vydat na tažení proti Peršanům byl v Aigách zavražděn během svatby své dcery v létě roku 336 př.n.l. Mnozí historici spekulovali, zda do této vraždy nebyla zapletena Olympias nebo dokonce i Alexandr. Filipa zavraždil jeho osobní strážce, kterému Olympias údajně nechala vystavit pomník a na její žádost byl meč, kterým byl král ubodán zavěšen v Apollónově chrámu v Delfách. Každopádně Alexandr neztrácí čas - okamžitě usedá na trůn a údajně požádá matku, aby nechala zavraždit otcovu poslední manželku, její dítě i Alexandrova nevlastního bratra. Tyto vraždy se skutečně připisují Olympiadě. Pravda ale je, že na Filipově smrti mělo zájem mnoho mocných: jednak to byly Filipem podrobené řecké obce, jednak perský velkokrál Dareios III., jehož říše se měla stát cílem plánovaného Filipova tažení. Mohli to být také někteří jedinci nebo mocenské skupiny přímo na makedonském královském dvoře. Můžete si však vybrat, tuto otázku totiž není možné zcela vyjasnit. S Démosthenovým hodnocením Filipa jako vládce, který chtěl svojí nespoutanou ctižádostí oloupit Helény o jejich svobodu, nelze nijak zvlášť nesouhlasit. Současně je však třeba Filipa II. uznat za velikého státníka a vojevůdce, který přetvořil Makedonii v rozvinutou monarchii a připravil tak prostor k pozdějšímu zrodu helénistického světa s jeho bohatou kulturou. Filipovu touhu, napadnout Persii, realizoval teprve jeho syn Alexandr. Úspěch, jehož přitom Alexandr dosáhl, nepochybně překročil i ty nejfantastičtější a nejodvážnější Filipovy sny. |  Alexandr Veliký  |
Alexandr a jeho mocDalší dva roky stráví Alexandr potlačováním vzpour na řeckém území, které si podmaní už jeho otec. Théby se vzbouří proti makedonské nadvládě po falešné informaci, že Alexandr padl v bitvě s Ilyry. I Athény se připravují k boji. Alexandr spěchá usilovnými pochody k Thébám tak rychle, jako nikdo před ním. Po marných výzvách, aby se město vzdalo, tvrdě zaútočí. Bez slitování zabije nebo prodá do otroctví na 30 000 obyvatel a město srovná se zemí. Théby mu poslouží jako examplární příklad toho, jak bude zacházek se všemi, kdo se mu postaví na odpor. Díky tomu nedochází v Řecku během Alexandrova dvanáctiletého tažení po Asii k žádnému významnému povstání. Řízný začátek vlády nenechává nikoho na pochybách, že se rodí velký panovník. Překročil Helespont k dobytí PersiePo upevnění vlády v Makedonii a Řecku se Alexandr vydává v roce 334 př.n.l. do Asie. Jeho cílem je dobytí Perské říše, kde vládne velkokrál Dareios III. Shromáždí vojsko v počtu přes 30 000 lehkooděnců a lučištníků a přes 5000 jezdců, aby pomstil vpád Peršanů do Řecka v roce 490 př.n.l. Přeplavbu uskuteční na Helespontu, úzké úžině, nazývané dnes Dardanely, kde osobně kormidluje velitelskou loď. Přechod z Evropy do Malé Asie doprovází jako vynikající politik a stratég typickými symbolickými gesty. Když doplouvá doprostřed úžiny, zabije býka a k poctě boha moří Poseidona provede obětní obřad.: krev z býka vylévá ze zlaté číše do moře. Těsně u pobřeží pak vrzne na asijskou půdu oštěp, aby zemi označil jako "dobytou oštěpem", tedy silou vítěze. Pak jako první vyskočí na břeh v plné zbroji. Ihned se vydá do Ília, bezvýznamného městečka na místo kdysi slavné Troje (Trojská válka je jeho nejoblíbenější pasáží z Homérovy Iliady). Svoji zbroj tu nechává nejvyšší bohyni Athéně a na oplátku si odnáší staré zbraně, údajně přechovávané v chrámu od dob Trojské války. Tyto zbraně jsou později v bojích vždy neseny před ním. Nechal se prohlásit za syna bohaNeohrožený Alexandr právě vítězí nad Peršany v bitvě u Issu (333 př.n.l.). Poraženému velkokráli Dareiovi se podaří uprchnout a opět shromážďuje vojska. Jako ústupek nabízí Alexandrovi rozdělení obrovské říše, stejnou hodnost a ruku své dcery. Alexandr mu odpoví: "Jsem pánem Asie, a pokud o tom pochybuješ, bojuj se mnou o vládu!" Další bitva je neodvratná. Za této situace Alexandr vstupuje do Egypta, který trpí pod perskou nadvládou téměř 200 let. Ebypťané Peršany nenávidí kvůli vysokým daním a hlavně proto, že neberou ohled na jejich náboženské cítění. Alexandr už je zkušený politik a dělá pravý opak. Když mu perský místokrál provincie Egypt dobrovolně vydá, prokáže egyptským bohům úctu stejným způsobem, jak to dělají egypští vládci. Kněží velkých chrámů ho proto přijmnou za svého faraona. Zároveň je považován za božskou silou nadaného syna nejvyššího boha Slunce Amóna-Réa. Převedeno do řeckého světa to znamená, že je synem Dia Amóna nejvyššího řeckého boha. Alexandr se pak vydává na nebezpečnou pouť pouští do slavné Amónovy věštírny v oáze Siva. Již v 5. stolení př.n.l. byla považována společně s Apollónovou věštírnou v Delfách a Diovou v Dodoně za nejspolehlivější. Na věštírnu v Sivě má několik otázek. Porazil přesilu PeršanůK rozhodující bitvě s Peršany dochází na pláních u Guagamél (331 př.n.l.). Velkokrál Dareios je na Alexandrův útok dobře připraven. Vybere si i bitevní pole. Jen jeho jízda se svými obávanými srponosnými vozy převyšuje Alexandrovu zhruba dvojnásobně. Je to elita perských jednotek v Malé Asii. Alexandr samozřejmě bitvu přijme, nehledě na přesilu nepřátel. Peršané očekávají zákežný útok v noci, a to je jejich největší chyba. Dlouhá noční pohotovost a strach vykonávají své. Alexandr dobře zná nevýhody nočního boje, a proto zaútočí za úsvitu. Navíc se dobře vyspí. Jeho generálové napadají Dareiova křídla a Alexandr vyráží proti nejsilnějšímu bodu nepřátele, přímo do středu linií na velkokrále. Útok je úspěšný, přestože je velmi riskantní a Alexandr málem příjde o život. Proto je jeho vítězství tak slavné. Navíc Alexandrovo vojsko utpí jen malé ztráty. Zato Dareios ztrácí nervy a uprchne do hor, kde ho později zabijí jeho vlastní lidé. Alexandr ho s vojskem pronásleduje a najde už jen mrtvé Dareiovo tělo. |  Alexandr v bitvě u Issu, kde Alexandr vítětí nad králem Dareiem III. Mozaika byla nalezena ve Faunově domě v Pompejích. (Alexandr zcela vlevo na koni Bukefalovi)  |
Babylon - hlavní město světaPo vítězství nad Peršany je Alexandr prohlášen za krále Asie. Babylon, do té doby pod nadvládou Peršanů, ho velkolepě uvítá. Bez problému vstoupí i do Persopole, hlavního města Persie. Ale Alexandr pokračuje na sever, kde si podmaní horské kmeny a ožení se s dcerou místního náčelníka, uhrančivou tanečnicí Roxanou. Někdo tvrdí, že se zamiloval, jiní, že toužil po synovi - následníkovi. Legenda praví, že konečně poznává svou hrdou Amazonku z milované Homérovy Iliady, která dokáže zabíjet muže. I tu si ovšem v rozporu s bájemi bezpodmínečně podrobí. Problém nastane, když se Alexandr snaží chovat a oblékat jako Peršané. To mu sice velmi pomůže v získávání věrných na dobytých územích, jeho generálové a zároveň nejbližší přátelé ovšem nedokážou pochopit, že se přizpůsobuje nepříteli. Dlouho jim není jasné, že si za hlavní město své "celosvětové" říše vybral Babylon a na rozdíl od nich se nikdy nechce vrátit domů. |
Vsuvka - Babylonské zahradyBabylonské visuté zahrady nebo také Visuté zahrady Semiramidiny, tak se říká jednomu ze sedmi divů světa, který poskytuje bohatou představivost pro mnohé z nás. O jejich existenci však nejsou nezvratné důkazy. Starověké záznamy o městě Babylonu (dnešní Irák) se o žádných zahradách nezmiňují. Existovaly tedy skutečně nebo jsou pouhým výplodem něčí fantazie? Pojďme nahlédnout do zahrad, které jsou spojované také s Alexandrem, hlouběji. Vzhled zahradPodle popisků některých řeckých autorů měly zahrady čtvercový půdorys. Skládaly se z klenutých teras, vyvýšených jedna nad druhou a umístěných na krychlových podpěrách. Ty byly duté a vyplněné hlínou, aby na terasách bylo možno pěstovat i ty největší stromy. Sloupy, podpěry i terasy byly vybudovány z pálených cihel. Na nejvyšší terasu se dalo vystoupit po schodišti, podél jehož strany byl umístěn stroj, který čerpal vodu z Eufratu na závlahu všech zahrad. Čerpání vody prý ustavičně poháněli otroci svou silou. Proudy vody vyvěraly z nejvyššího místa zahrady a stékaly dolů. Celý komplex mohl být také protkán sítí kanálů, které zásobovali vodu ze studní. |    |
Kdo zahrady vybudovalZahrady nechala vybudovat údajně královna Semiramis (proto Semiramidiny). Pravděpodobnější se však jeví možnost, že je nechal vybudovat babylonský král Nabuchadnezzar II. na přelomu 6. a 5. stol. př.n.l. pro jeho milovanou ženu, médskou princeznu Amytis, která stejně jako Alexander Veliký v prašném Babyloně toužila po svěžím vzduchu a šumění stromů. Babylonský král sem, doprostřed rozpáleného údolí přenesl přelud zelených pahorků. Královna, která si hověla v chládku nejvyššího poschodí a poslouchala zurčení potůčků, však mnoho kilometrů kolem sebe viděla jen bezútěšnou rovinu své říše. Po Alexandrově smrti začal Babylón chátrat. Ukázalo se, že cihly pro rychlo postavené zahrady byly nedostatečně vypálené, sloupy a vše ostatní se zřítilo. Stromy a cizokrajné rostliny pochopitelně zahynuly, protože nebyl nikdo, kdo by se o ně staral. | Hlavní město BabylonZa vlády mocného válečníka Nabuchadnezzara II. se Babylon stal díky své rozloze 10 km2 největším městem světa. Hlavní město Babylonské říše stálo na březích řeky Eufrat a bylo obklopeno ohromnými hradbami. Babylon se tak proslavil svou nádhernou architekturou a jako středisko světské i náboženské vzdělanosti. Roku 539.př.n.l. město dobyli Peršané a zničili mnoho krásných staveb. V roce 331 př.n.l. Babylon ovládl Alexandr Veliký, který zde roku 323 př.n.l. zemřel. Při rozsáhlých vykopávkách v letech 1899 až 1917 byl odkryt půdorys starověkého města a objeveno mnoho památek. Od roku 1950 byly mnohé z nich restaurovány. |
Dobyl nepoznanou Indii, jeho smrt přišla včasAlexandr stále sní o tom, že dojde až na konec světa. Domnívá se, že leží na druhé straně Indie, a za každou cenu chce dobýt celý kontinent. Nakonec přesvědčí čím dál unavenější a roztrpčenější vojsko, aby pochodovalo dál na východ. Ve své poslední velké krvavé bitvě poráží indického krále Póra a jeho vojsko se slony. Na svých taženích založí celkem na dvacet nových měst s názvem Alexandria, tady pojmenuje nové město Nikaia - Vítězné město. Pak pokračuje dál, ale tropické lijáky, bouře a bahnité peklo, v němž se prohánějí jedovatí hadi, vojsko zcela vyčerpávají. Jeho generálové poprvé odmítnou splnit rozkaz pochodovat za řeku Gangu, kde se měl nacházet vysnění konec světa. Alexandra se to silně dotkne. Má pocit, že ho generálové v rozhodujícím okamžiku zrazují. Po tři dny nevychází ze svého stanu a s nikým nemluví. |  Mapa jeho říše  Alexandr se vrhá do boje proti slonovi |
SmrtNakonec ze všeobecného nadšení vyhlašuje rozhodnutí vrátit se zpět. Vítězné tažení ukončí obětováním bohům a sportovními soutěžemi. Po dlouhé a strastiplné cestě se vrací do Babylonu. Jeho vojáci touží po návratu do Makedonie, ale Alexandr plánuje další tažení do Arábie. Armáda i flotila už mají vyrazit z Babylonu, když Alexandr náhle těžce onemocní. Po banketu, kde se pilo víno, má vysoké horečky. Údajně dostává malárii. Po týdnu už je tak slabý, že sotva mluví. Vojáci mají možnost se s ním u smrtelného lože rozloučit. Když se ho ptají, komu odkáže svou říši, jeho poslední slova jsou: "Tomu nejsilnějšímu, protože předpokládám, že mí přátelé uspořádají velké smuteční hry". Generálové se však místo toho v dlouhých a krvavých bojích perou o moc a nakonec jednotu říše rozdrobí. Alexandr umírá v mdlobách ve věku necelých 33 let. Zanedlouho se mluví o otravě jedem a podezření padá na nejbližší přátele. Pravdu se ale už nikdo nikdy nedozví. Ovšem skon v tak časném věku a na vrcholu úspěchu je paradoxně posledním velevýznamným kamínkem mozaiky, ze které se skládá jeho přízvisko "Veliký". Jeho štít neposkvrnily žádné velké porážky nebo neúspěch. Do historie bude tento mladý světovláce už na věky zapsán jednoznačně vítězně. |
ZajímavostiAlexandr ve filmuO slavném vojevůdci bylo natočeno víc než dvacet filmů. Nejznámějším zpracováním je velkolepá podívaná Alexandr Veliký režíséra Olivera Stonea z roku 2004 s Colinem Farrelem v hlavní roli. Trvá celé tři hodiny a přišla na 150 milionů dolarů. Scenáristé si upravili historické prameny. Například za vraždu krále Filipa tu jednoznačně stojí Olympias a Alexandr je z otcovy smrti zdrcen. Ale i takový výklad je možný, protože pravý viník nebyl nikdy určen. Historici se shodují, že oblíbený Alexandrův kůň Bukefalos zemřel v poklidu stářím a dlouho už nebojoval. Tady působivě umírá s Alexandrem v sedle, skolen oštěpy v bitvě s indickým králem Pórem. I Bohové se mýlíAlexandr sice neprohrál jedinou bitvu, ale chyby dělal. Návrat z Indie do Babylonu byl katastrofální a je označován za největší chybu v jeho životě. Alexandr spojoval svá tažení s geografickým výzkumem, a tak při návratu armády z konce světa do centra říše hledal novou cestu. Vyslal flotilu na pobřežní plavbu na západ a sám ji chtěl doprovázet se 60 000 lidmi, včetně zásobovacích jednotek, po pevnině. Pozemní vojsko muselo projít pouštěmi Gedrosie, jedním z nejneprostupnějších území. Už tehdy bylo známo, že projít poušť s velkým množstvím lidí je zcela nemožné. To byla pro Alexandra velká výzva. Riskoval desetitisíce lidských životů, aby se znovu poměřil s velikány minulosti. Jeho armáda zažila všechna nebezpečí pouště a občas bezmocně bloudila. Nestačily zásoby vody a lidé i zvířata hynuli žízní. Po dvou měsících zbyla naživu z celé armády jen ¼ , asi 15 000 lidí. Zemřelo daleko víc mužů než při velkých bitvách. |   Alexandr rozetíná gordický uzel |
LegendyDíky obrovskému rozsahu dobytých území se o Alexandrovi psaly příběhy, které z něj udělaly nadpřirozenou postavu. Například za tažení ve Frýgii(střední Turecko) pochodoval kolem skalnatého výběžku, který platil za nepřekonatelný. A tak před jeho armádou ustoupilo moře. Populární je příběh o "rozetnutí gordického uzle" ze kterého se stalo známé úsloví. Když Alexandr pobýval ve frýgickém Gordiu, byl na tamním hradě uchováván prastarý bojový vůz. Mezi jhem a ojí měl uzel, který se nedal rozvázat. Kdo prý to dokáže, stane se pánem Asie. Alexandr uzel rozťal mečem. Jak jednoduché, že? Etiopané měli vlastní příběh, v němž Alexandr rozmnouvá s andělem, podpírajícím svět. Také zabil obrovského draka tím, že ho přinutil spolknout jakousi bombu, která draka roztrhala. |
Epilog
Doufám, že se Vám článek líbil a alespoň něco jste se zde o slavném Alexandrovi dozvěděli. Smekám před těmi, kdo tento článek přečtou celý. Vím, že je dlouhý, ale jinak to prostě nešlo, kdybych ho měla zkrátit, chybělo by v něm spoustu věcí a to jsem nechtěla. Snad, že v něm nejsou závažné chyby, každý jsme přeci omylní, ne? Moc ráda si přečtu vaše komentáře ;-)
Zdroj: Epocha, Wikipedie, divysveta.webzdarma.cz, google.cz
Žádné komentáře:
Okomentovat